Co je bioplast?

Laik by se domníval, že je to biologický plast. A nebyl by daleko od pravdy. Jako bioplast chápeme materiál vytvořený přírodními polymery. Ať už jde o uměle produkované mikroorganismy nebo polymery odvozené z rostlinných proteinů (celulóza, škrob). Takto vzniklé materiály zpravidla vykazují to, čemu říkáme biodegradibilita. Zjednodušeně řečeno tyto materiály lze biologicky vyrobit i likvidovat. Například tak, že se dají zkrmit bakteriím. 

Teoreticky jde tedy o přírodní produkt – takzvaně ekologický. Ohleduplný k životnímu prostředí. A tak dál a tak dál, myslíme si. Jenže domnívat se, že prostě jen tak odhodíme plastovou tašku na poli a ona se sama do měsíce rozloží, je velmi naivní. Jak již bylo řečeno, okolo bioplastů existuje celá řada nejasností a otázek. Jak systematicky zpracovat použité bioplasty tak, aby to bylo ekologicky i ekonomicky smysluplné, nevíme. Ale už víme, že produkce surovin na jejich výrobu ekologická není. Vstupní suroviny pro výrobu bioplastů  je nutné vypěstovat. Pole, na kterých je namísto jiných plodin pěstujeme, spotřebovávají vodu, energii, mohou být příčinou odlesňování půdy a její následné degradace. Tyto plodiny jsou vydatně hnojeny chemickými hnojivy a ošetřovány pesticidy. Z kukuřičných polí se do ovzduší uvolňuje množství oxidů dusíku, který nadělá v atmosféře mnohonásobně větší škody, než nenáviděný oxid uhličitý. Řekněte sami, co je na tom ekologického?

Druhy bioplastů:

Výrazem BIOPLAST většinou označujeme plasty, které nejsou těmi nenáviděnými syntetickými materiály. Ono totiž i mnoho tzv. bioplastů obsahuje něco ropy. Správněji bychom měli rozlišovat:

BIODEGRADIBILNÍ PLASTY. Ano, ty jsou vyráběny z velké většiny z tzv. zemědělských produktů. Chytřeji řečeno jsou to biodegradibilní polymery na bázi polysacharidů, polyamidy a polyhydroxyalkanonáty.

OXODEDRADIBILNÍ PLASTY. Ty vznikají z polyethylenu, do kterého se přidávají aditiva, aby urychlila jejich rozklad.

Je třeba rozlišovat to, z čeho jsou takové plasty vyrobeny a to, jak se takové plasty likvidují. A v ideálním případě obojí nezaměňovat. Protože mezi těmito dvěma je dost zásadní rozdíl. Jak z hlediska výroby, tak i z hlediska likvidace. Zatímco oxodegradabilní plasty se rozkládají vlivem kyslíku, tepla a slunečního záření, biodegradabilní plasty se rozkládají vlivem působení mikroorganismů a bakterií, tedy zpravidla řízeným kompostováním.

Jaké jsou rozdíly mezi kompostovatelným a biodegradabilním plastem?

Pokud jsou plasty označeny jako biodegradabilní, vůbec to ještě neznamená, že jsou kompostovatelné. Bavíme se zde zejména o odnosných taškách, které jsou vyráběny ze směsi PE a organické hmoty, která zajišťuje degradaci plastu. Tašky se sice rozloží, ale nelze je kompostovat v domácím kompostu. A vlastně ani v průmyslových kompostárnách. Jsou možná vhodné jako obal pro odkládání skutečně kompostovatelných materiálů.
Kompostovatelné biodegradabilní plasty jsou materiály, které splňují podmínky tzv. biodegradability. Tyto materiály jsou vyráběny ze zemědělských produktů — tedy plně obnovitelných přírodních zdrojů. A měly by být označeny patřičnými logy. Ani jednu z těchto vlastností nelze spolehlivě plošně garantovat. prostě... mohou, ale nemusí, nastat.

Je třeba podotknout, že z hlediska ekonomického (dnes tedy toho nejzásadnějšího), jsou v současnosti tzv. bioplasty neefektivní. Svým způsobem nadčasové. Ačkoli jejich přínos může být v budoucnu převratný, v současné době nejsou v žádném případě schopny konkurence klasickým plastům. Hlavním důvodem je změna technologií. Náhrada dosavadních výrobních technologií by se vyšplhala do astronomických částek nehledě na to, že neexistuje dostupná technologie, která by byla schopna produkovat bioplasty v takovém množství, aby bylo možno uvažovat o jejich zavedení do oběhu na stejné úrovni, jako je to u klasických plastů. Máme jen mnoho variant a z nich žádný konkrétní užitek. Je to otázka času. Dalším minus je nepříliš velká motivace výrobců. 

Zásadní problém, který nyní odborníci řeší, se týká schopnosti degradace a rozkladu bioplastů v různých podmínkách. To znamená, že v každém prostředí se bude každý bioplast chovat tak trochu jinak. Doposud spolehlivě nevíme, jak bioplasty reagují na vyšší teploty či tlaky a zda se účinně rozkládají například v mořské vodě. To proto, že rozklad bioplastu, který zahájí původní bakterie, může mít různou rychlost v různých místech, a to díky fyzikálním podmínkám. Suma sumárum zkrátka chybí základní dlouhodobý laboratorní výzkum, který by dokázal z bioplastů učinit spolehlivý materiál vhodný ke komerčnímu použití. V současné době vyráběné bioplasty se nedají označit za ideální. Uplatňují se pouze tam, kde je žádán plast s kratší životností. Tedy především v obalovém průmyslu. Jinde, prozatím, nenašly širší uplatnění. To by se snad mohlo v budoucnu změnit.